Ukázka .01 - z druhé Kapitoly Démon Opery

Jago se odmlčel. Tupě zíral před sebe, než ze sebe po několika nekonečně dlouhých sekundách vyloudil: „Mám to. Už se to rodí.“ Pak zase ztichl a nepřítomným pohledem pátral po sále. 

„Noc a peklo vyvrhnou stvůru k nám na denní světlo,“ sykla na Jaga v průhledu pod jevištěm našeptávačka. „NOC – A – PEKLO – VYVRHNOU – STVŮRU – K – NÁM – NA – DENNÍ – SVĚTLO!“  

Ukázka .02 - z druhé Kapitoly Démon Opery

„Přátelé,“ přerušil veselí ještě nakrátko Wunderbaum. „Musím teď ještě něco rychle zařídit, ale rychle se k vám připojím. Mám zároveň informaci o tom, že náhradník za Jaga bude brzy připraven. Dejme jim, prosím, dostatek času. Máme teď skoro devět hodin. Navrhuji, abychom se na druhou část opery sešli v deset hodin. Do té doby je bar a občerstvení vaše.“ Před odchodem ještě svojí dlouhou rukou klepl na rameno Roberta, který byl obalen obdivovateli. „Hned jsem zpět. Neutečte mi.“ Tím vzaly Robertovy zaječí úmysly za své.  

Ukázka .03 - z druhé Kapitoly Démon Opery

„Nepřijdete mi úplně jako sběratel replik.“  

Odpověď na Felixově tváři vyvolala hluboký úsměv. „To máte tak. Jen v Evropě je celkem šest Kopí osudu a o každém, včetně Vatikánu nebo Rakouského muzea, jejich majitelé hrdě tvrdí, že je to originál. Adolf Hitler byl nadevše přesvědčen o tom, že vídeňské kopí je to jediné pravé. Několik let se k němu do muzea vracel a představoval si, jak si s pomocí jeho síly podmaní svět. A když začala válka, Führer se pro svoje kopí pochopitelně vrátil. A téměř si svůj sen i splnil. Bez ohledu na to, že celou dobu uctíval plagiát. Ve skutečnosti lidé ale nepotřebují mocné artefakty k tomu, aby udělali, co si zamanou. Jde jen o jakýsi záchytný bod jistot. Druhá světová válka třeba nikdy ani nemusela být, kdyby v muzeu u Longiho kopí visela cedulka, že je to jen napodobenina. Je to jistě zajímavá kauzalita, když si uvědomíte, kolik životů mohlo být zachráněno, kdyby Hitler ve skutečnosti nikdy nenašel odvahu k tomu, aby realizoval své záměry. Nicméně s ohledem na všechny ty podvrhy jsem jediný, kdo může mezi tolika pravými Kopími osudu tvrdit, že jsem si naprosto jistý tím, jak moc nepravé to moje je.“

Ukázka .04 - z druhé Kapitoly Démon Opery

Robert vše mlčky sledoval. Přišlo mu, že venku slyší sirény, ale stále vzdálené. Letmý pohled na hodinky mu prozradil, že je krátce před půlnocí. „Kolik asi má Ravenholdt policistů?“ problesklo Robertovi hlavou. „Ravenholdt není úplně velké město. Ale zase prdel světa to také není.“ Často ho pronásledovala otázka, jak silné zdejší složky jsou, kdyby byl potřeba podobný zásah. No a teď se patrně dozví skutečnost. Kdyby mu tak Wunderbaum alespoň naznačil, co se bude dít. Takhle musel doufat, že veškerou vinu skutečně svalí na sebe a nebude ohrožovat Robertovo dobré jméno. Takové zoufalství… Asi by nikdy neudělal něco tak prvoplánového. „A pochopitelně šíleného,“ připustil si Robert. Alespoň částečně mu to vrátilo sílu odsud neutéct.