Ukázka .01 - z páté Kapitoly Pod Povrchem

Cosi seskočilo z lampy a srazilo ho to na zem. Micky vnímal, jak se něco sápe od nohou k jeho hlavě. Hluboce to zařezávalo své drápy do jeho slabin a později žeber. Micky rozpoznal něco, co mohla být spíše vydařená halloweenská maska než obličej skutečného tvora. Nebo alespoň skutečného, živého tvora. Z očních důlků na něj hleděly dvě bílé bulvy s nevýraznými duhovkami v odstínech šedé barvy a dvě černé zorničky o velikosti špendlíkové hlavičky. Nos z velké části chyběl, ale to i podstatná část kůže na hlavě. Celému výjevu dominovaly dva bílé tesáky, které zářily v potoku krve, který se řinul tvorovi z něčeho, co šlo při troše dobré vůle nazvat ústy.

Ukázka .03 - z páté Kapitoly Pod Povrchem

„Vlkodlaci neexistují,“ překřížil prsty v dlaních Grigori a jal se vysvětlovat. „Tedy… teď už nežijí. Poslední známý vlkodlak se vyskytoval na francouzském dvoře kolem roku 1660. Ludvík XIV. tehdy přivedl ke dvoru markýze Louise de Anorexe, aby potěšil kuriozitou svoji choť Marii Terezu. Markýz měl lykanismus v rodě dědičný a patřil do starobylé rodiny, která žila na francouzském venkově v ústraní. V rámci zachování rodové linie a majetku se obvykle sourozenci brali mezi sebou. No, až zdegenerovali. Louise se ke dvoru dostal jako poslední dědic rodu De Anorex a trpěl nepěkným výčtem genetických poruch způsobených incestními rodiči: neplodnost, heterochromie, vystouplá brada, absence stoliček… a během úplňku se prý měnil na něco, co podle vatikánské knihovny připomínalo poněkud změkčilého vypelichaného pudla, který Marii Tereze pod stolem ojížděl nohu. No a pak ho naštěstí Ludva zastřelil při nočním lovu, když si ho spletl s bílým jelenem. Lykani vymřeli – a není to vůbec žádná škoda.“  

Ukázka .03 - z páté Kapitoly Pod Povrchem

Isabella si zakryla oči.  

„Ne. Nebojte, nic takového. Jen prosím pomyslete na toho, kým mám být. O vše ostatní se postarám. Hluboce ukotvěte tu představu ve své mysli a zavřete oči.“ Isabella nedůvěřivě zavřela oči. Tvor neodolal a přičichl si k její šíji. „Až budete mít svou představu, řekněte mi.“ 

„M-mám. Asi.“ 

„Pak tedy otevřete své oči.“ 

Isabella vypískla a posunula se o dalších dvacet čísel dozadu. Narazila zády do zdi. „Vy. Vy… Vy jste… Vypadáte jako Maxon Rivers?!“ hleděla na polonahého muže a přes zkrvavené tričko Timovy pizzerie se rýsovaly svaly miláčka žen. 

„Copak? Není to snad v pořádku?“ 

„Ano. Ale on. Chudák. Rozbil si hlavu o nějaký stůl, když se prý v hotelu pokusil oběsit.“ 

„Nějak takto?“ Victorovi z hustých kudrnatých vlasů začal do tváře stékat pramen rudé krve a na krku se mu objevila spálená kůže od provazu. 

„Ne. Předtím to bylo asi lepší.“